Přesně 42 zubů

futuristická jízda na STARYM REZAVYM VEJFUKU / rituál mytologicky industriální radosti včetně (ne)dobrovolné prohlídky automobilového závodu v komorních (ne)divadelních prostorách

Aby automobilový průmysl mohl produkovat pohybující se vozy a nikoli jen nepojízdné skořápky bez technologického života, musí zaměstnávat poměrně zdatné odborníky, kteří se při nočních rituálech prosvětlených silnými reflektory umí proměnit alespoň v malé ucourané vlkodlačí raťafáčky.

obrazek

Aby automobilový průmysl mohl pracovat v plné síle, musí zaměstnávat špičkové odborníky, kteří se za mimořádných okolností umí proměnit ve vlkodlaky s tesáky přečnívajícími přes rty a zarývajícími se do divoké chlupaté brady.

obrazek obrazek obrazek obrazek obrazek obrazek obrazek obrazek obrazek obrazek
(foto Helena Hedvika a Lukáš Fenzl)

román: Viktor Olegovič Pelevin / struktura a scénář: Petr Odo Macháček / obraz: Jindřich Lerch / foto obrazu: Šárka Těšík / kostýmy: Monika Piecuch Roženková / vejfuk obstaral: David Řeřicha / jednají: Lucie Zachovalová, Noemi Purkrábková, Zdeňka Brychtová, Miroslav Paulíček / Jára Šimek, Vít Macháček, Vladimir Benderski / houslemi vyje: Adéla Macháčková / Kateřina Šubrtová

V bezprašné industriální krajině duše žijí nepravé lišky a nepraví vlci, zmítá se v ní automobilový průmysl a odehrávají se magické rituály. Přesně 42 zubů je šíleně rychlá noční jízda doprovázená (ne)dobrovolnou exkurzí do obdivuhodně organizovaného výrobního závodu, abstraktním obrazem, totemickým rezavým vejfukem, vytím a provedením 17 713 zázraků.
něco více o hře trailer něco o tvůrcích minirecenze

... je to šílená rychlost a mně připadá, jako bysme se pomalu v klidu procházeli... jako bysme se procházeli na skálách na skále na příjemně zvětralý skále... jako bysme se procházeli u řeky, řeka, u klidný řeky...