Krajina Zaječí
magická projížďka po nebi, kde vše končí a zároveň začíná
rozhovor o kolektivním nevědomí
o nesplněných snech
o touze po vyčištění duševního prostoru
o životě a o smrti
o magické cestě z bodu A do bodu A
možná je to surrealismus, retro-surrealismus, sen, rituál
možná je to prostě inscenace se zajícem, co má uši a ocásek
vše ve stínu soudobé vážné hudby, která vrcholí v 8 minutové závěrečné skladbě
(foto Kristýna Suchá)
Zpoza horizontu vykoukl zajíc. Špulí pusinku, rozhlíží se. Je vedro. Téměř nehybnou krajinu zalévá slunce. Po obloze letí balonky z nedaleké pouti. Akrobat na motorce i delfín v bazénu se těší zájmu dětí. Akrobatovi vlaje číro. Slunce rozpaluje všechny lidi kolem. Vášnivě mezi sebou bojují a náruživě se sbližují. Švestky zrají. Vodotrysky mohutně stříkají.
texty původní: Zdeňka Brychtová, Vladimir Benderski, Lenka Chadimová, Lucie Zachovalová /
texty vypůjčené a citované: Petr Odo Macháček, Igor Sirota, Ayn Randová, Robin S. Sharma, Pavel Kolář /
strukturu navrhla: Zdeňka Brychtová / strukturu upravil: Vladimir Benderski /
scénu navrhli a režii provedli: Zdeňka Brychtová a Vladimir Benderski /
hudbu složil: Jan Pták / pohyb zakomponovala: Johana Panenková /
hrají, zpívají, recitují, boxují, tančí, o magii zavadí: Lenka Chadimová, Lucie Zachovalová, Adéla Macháčková, Marian Škorvaga, Jan Pták /
hudbou doprovází a na konci samostatně koncertují (Arvo Pärt: Fratres): Jan Pták, Adéla Macháčková
Věříme, že divadlo je společným rituálem transformujícím kolektivní nevědomí všech přítomných - lidí i zajíců. Témata rezonující v podvědomí herců (i zajíců), forma, ve které se témata vynořují na povrch, a následně spojení témat a formy rezonují i v podvědomí diváků (a zajíců), transformuje jejich nevědomí a kolektivní nevědomí zesiluje společný prožitek ještě víc.
hraje se: 9. listopadu od 19:30 (vstupenky)
Inscenace vznikla za podpory Státního fondu kultury
