Divadlo Kámen

2024: Julie a Winston

rozpustilá orwelliánská lovestory, rozpustilý orwelliánský horror / Julie a Winston po 40 letech / láska až za hrob, až za tmu, až za kročeje, až za vnitřní srrrrrdce / notoricky známá romance po tisíci a prvé, a zase jinak

velký vidlicový klíč, papírek, bílý dalekohled, bílý půllitr, bílý panák, šílenej cloumák

jednotná modrá stranická uniforma, několikanásobně převázaný šarlatový pásek antisexuální ligy mládeže

ruka na rameni, a tma, a ticho, a kročeje

---------

Napsala jsem na ten papírek: I love you.
obrazek obrazek obrazek obrazek obrazek   trailer: video

inspirace: George Orwell: 1984
struktura a scénář: Petr Odo Macháček / kostýmy a scéna: Petr Oskar Vaněk
hrají a jednají: Lucie Zachovalová, Lenka Chadimová, Petr Odo Macháček

obrázek plus host večera: zvláštní host pro každý jednotlivý večer; jednotlivec nebo skupina lidí provádějící intermezza a dohlížející na řád světa; více o hostech zde

obrázek během divadla se někdy také malují obrazy: přehled dosud namalovaných obrazů čtyř malířů najdete zde

Dívala ses na mě a byla jsi hrozně bledá. Byla jsi úplně bílá. Bylas jako kus ledu. A v jedný ruce jsi držela jeden z těch vobrovskejch vidlicovejch klíčů.

nejbližší představení: 22. října 2024 (vstupenky)

Seděl jsem v hospodě U Kaštanu, v hospodě plný stejnoměrnýho toku času, v hospodě, kde čepovali slabý hořkokyselý pívo a nalejvali cloumák šílenej nepitelnej uklidňující. Seděl jsem a díval jsem se voknem na ten kaštan, po kterým je hospoda pojmenovaná, vokolo toho kaštanu svítilo slunce, pod kaštanem stejnoměrnej trochu mihotavej stín, pohoda stejnoměrnýho toku času, stejnoměrnej stín stejnomětnýho toku času. Seděl jsem v tý hospodě už třicet devět let.
Obrázek z galerie
počkejte prosím...