Líbí se nám upírské motivy.

Příběh agentů, kteří otrávili Sergeje Skripala, nám připadá jako výborná předloha pro upírský příběh, upírskou baladu, upírskou burlesku.

Když si představíme, že dva chlapíci kráčejí ulicemi a nesou v batohu lahvičku s nesmírně účinným nervovým jedem, že nakonec budou muset lahvičku z batohu vyndat a ten nesmírně nebezpečný jed někam napatlat a přitom přežít, že nakonec musí řešit zásadní problém, kam s použitou lahvičkou se zbytkem jedu, aby se neprozradili a aby nezabili desítky nebo stovky dalších lidí, ..., ihned se nám vynořují jevištní vize, ihned se nám sám píše scénář.

Když vidíme, že se oba chlapíky podařilo vyšetřovatelům a novinářům jednoznačně identifikovat, že to jedna celá mocnost i přes veškeré důkazy zoufale popírá, že oba chlapíky dokonce donutila k účasti v půlhodinovém televizním pořadu, v němž si hráli na skromná neviňátka doslova beránkovitého typu, a když také vidíme, že se jim jejich práce nepovedla (udělali něco špatně? / měli špatné instrukce? / měli špatný materiál?), ..., ihned nám samy konfigurují burleskní vtipy (možná černohumorní, možná hloupé, ale vtipy to jsou...).

A když si uvědomujeme, že ty chlapíky do těch ulic vyslala mocnost či síla či jakási chobotnice se záhadnými, temnými, těžko pochopitelnými motivy a schopnostmi, když víme, že proti nim stojí jiná mocnost či síla či chobotnice s jinými záhadnými nebo přinejmenším nejasnými či nejistými motivy a schopnostmi, a když na nás doléhá podivná přitažlivost špiónských historek, ..., ihned se nám z jakýchsi nezřetelných par zhmotňují upíři či upírky.