Divadlo Kámen

umělecký salón

Jaroslav Chramosta – Urban Lines


(rozhovor Lucie Váchové s Jaroslavem Chramostou najdete zde)
(ilustrace dalších děl J. Chramosty najdete zde)

Jaroslav Chramosta (1978) studoval v ateliéru kov a šperk u Vratislava K. Nováka a absolvoval ateliér sochařství u Jiřího Beránka na UMPRUM. V poslední době experimentuje především s betonem – materiálem, který sám vnímá jako příznačnou metaforu nynější společnosti. Součástí jeho vzdělání byla i stáž u Michala Gabriela na VUT v Brně nebo pobyt na LAMK – Institute of Fine Arts and Design ve finském Lahti, stejně jako řada zahraničních studijních cest. V jeho objektech se prolíná smysl pro preciznost, detail, řád a symetrii transformovaný do organických linií nebo pravidelných rastrů s potřebou propojit zdánlivě fádní materiál s tématy, jež autora fascinují. Stejně jako lití a míchání betonových směsí i jejich barvení determinující samotný charakter objektů, je pro umělce důležitá práce se světlem i zužitkováním „chyb“ vznikajících přirozeně při práci. Vedle volného umění se podílel na přípravě řady realizací do architektonických interiérů, k nimž patří například jeho pojetí recepce pro pražský IKEM (2015) doplněné abstrahovanými motivy světelných srdečních buněk, které se pohybuje na rozhraní užitého a volného uměleckého díla. K nejzdařilejším volným cyklům patří jeho série světelných betonových objektů Membrán (2016) poukazující na umělcovu fascinaci existencí prostupných dimenzí a časoprostorů. Chramosta pracuje rovněž s archetypálními živočišnými tvary, k nimž nepochybně patří jeho rozměrná světelná plastika ve tvaru žraločí ploutve Sharkfin určená do veřejného prostoru a původně umístěná na náměstí v Českých Budějovicích v rámci letního sochařského festivalu „Umění ve městě“. Později byla vybrána do projektu Sculpture Line, který proběhl v Praze i Plzni už v několika ročnících, a donedávna byla umístěna také v areálu Futuramy na pražské Invalidovně.

O cyklu Urban Lines autor říká: „Představují sérii lineárních reliéfů, které jsou výsledkem experimentálního procesu relativně nahodilých kompozic vznikajících na podkladové vrstvě při řezání nejrůznějších architektonických modelů. Tyto průmyslově vygenerované odpady jsem přijal jako „matrice“ pro další práci, vyčistil je, definoval výřezy a upravil kompozičně ve vztahu k danému výrazu, a to téměř neznatelně s ohledem na zachování záznamu procesu, čímž jsem vytvořil betonové strukturální plochy. Jsou pro mě metaforou paměti a zároveň otiskem vjemu města, jeho architektury a krajiny nejen reálné, ale rovněž virtuální.“

Lucie Váchová a Jaroslav Chramosta v souvislosti s výstavou Urban Lines v Divadle Kámen na podzim 2017
Obrázek z galerie
počkejte prosím...