Rozhovor Lucie Váchové s Kristýnou Nejedlou Bujárkovou k výstavě v Divadle Kámen na jaře 2023
(anotaci k výstavě najdete zde)
Na ZČU FDULS studuješ od roku 2018, nastupovala jsi do ateliéru Aleše Ogouna, ale později jsi přešla k Vladimíru Vélovi. Redukce tvaru na základní výrazové zkratky a znaky je vám oběma blízká. Pro práce Vladimíra Vély je často důležitý přírodní rámec nebo struktura krajiny, v nichž určitá situace vzniká. Tebe mnohdy zajímá detail přírodnin nebo rostlin, které zvětšuješ do velkých formátů a stávají se tak trochu individualitami žijícími si ve vlastním uzavřeném světě. Je pro tebe podstatnější příroda sama nebo jsou zachycované organizmy víc prostředkem pro vyjádření vlastních pocitů a stavů?
Obojí. Ráda maluji venku, ale plenérová tvorba je pro mě jen inspirací. V ateliéru vycházím spíše ze vzpomínek a pocitů. V poslední době jsem přírodu zahrnula do samotné podmalby, kde za pomoci slunečního světla přenáším tvary listů, větví, nebo například kamenů na plátno. To pak dále promalovávám, ale nemusí jít jen o krajinomalby. Tvořím tak i například figury, nebo jen úplně volné tvary.
Absolvovala jsi několik zahraničních stáží, díky nimž vznikly některé tvoje práce, zaměřené právě na detaily exotických nebo pro nás zcela běžných rostlin, plodů i přírodnin. Zajímá tě v souvislosti s vlastní tvorbou i ekologie a šetrný přístup k životnímu prostředí?
Určitě. Moje poslední rezidence proběhla v Řecku a jmenovala se "ecoSuite residency". Jak už název napovídá, byla zaměřena na ekologii a udržitelné žití. Umělci se pak k tématu vyjadřovali individuálně. Například sochaři využili dřevo vyvržené z moře. Já osobně jsem recyklovala látky vyhozené z hotelu, ve kterém jsme bydleli, a s nimi dále pracovala. Právě tam jsem začala s "obtiskáváním" okolní krajiny na vyhozené záclony a povlečení. Chtěla jsem okolní rostliny nějak zobrazit na vyhozeném materiálu. Nechtěla jsem, aby náš odpad znečišťoval krajinu, tak jsem dala okolní krajinu na odpad a vznikl z toho obraz.
Tvoje poslední stáž probíhala letos v Řecku, které v posledních letech čelí vlivem klimatických změn jako řada dalších zemí čím dál rozsáhlejším ekologickým krizím ohrožujícím stabilitu tamních ekosystémů. Reflektuješ ve své práci také procesy, jimiž člověk i další živé organismy prochází díky těmto změnám?
Maluji klidné a snové výjevy, které mohou vyvolávat otázky typu co to je za materiál, strukturu, ale například samotný problém znečištění ve své tvorbě nereflektuji. Je tam spíše skrytý tím, že pracuji s recyklovanými látkami, přírodními materiály a podobně.
V souvislosti s tvojí malbou i grafikou je občas zmiňovaný surrealismus nebo metafyzická malba, protože tvá plátna i menší formáty mají i díky experimentům s výraznou barvou zvláštní atmosféru snových výjevů. Nejednou v názvu odkazuješ právě k vizím, fantazii a snění, někdy jde až o zlověstná vidění (Les, Sněhulák). Inspirovala ses někdy záměrně těmito uměleckými postupy nebo jde o samovolný vývoj?
Surrealismus i metafyzická malba mi jsou blízké a už na střední škole šlo o moji oblíbenou část dějin umění. U mě to pak byl i trochu samovolný vývoj. Inspirace byla silná. Například Šímovy obrazy miluji, ale pokud člověk sám od sebe nemá tendenci utíkat do snů, tak si nemyslím, že by byl schopen se věnovat snové malbě.
Opakovaně se vracíš k jednoduchému prvku oblého uzavřeného tvaru – objektu, který zachycuješ v různých podobách (balvan, slza, brambora, lidská hlava, pupen, ledová kapka, vejce). Co symbolizuje a proč je pro tebe tak důležitý?
Je to uzavřený tvar. Schovávám do něho různé struktury, emoce, nebo jen hru s barvami. Osobně ho vnímám i jako nějakou smyšlenou bublinu, do které se dají vměstnat naše myšlenky.
Zatímco rostliny na tvých malbách (nejen díky zvětšení formátů) zdánlivě získávají na vážnosti nebo jim propůjčuješ schopnosti, které obyčejně spojujeme s člověkem (například snění), lidé se naopak stávají piktogramem, loutkou bloudící v lese, jsou tváří – maskou bez rysů. Jako bys člověku naopak záměrně ubírala na významu?
Krajině určitě přikládám větší význam. Lidská figura je pro mě prostředkem, jak vyvolat pocit osamocení, ztracení, možná až pocit méněcennosti, jak říkáš. Je to ten pocit, který máš, když stojíš v údolí obklopená horami. Každý se pak cítí naprosto bezvýznamný.
Spolupracovala jsi několikrát se skupinou PES5, která stála za realizací performancí. Kdo participoval v rámci tohoto uskupení a na co se zaměřovalo? Je uskupení stále aktivní?
Členy jsou Kateřina Frgalová, Jakub Černý, Barbara Novorodá, Veronika Zpěváková a já. Pět spolužáků z bakalářského studia na Sutnarce. Aktivní asi jsme, ale těžko říct. Všichni jsme se rozutekli do světa na různé stáže. Určitě jsme ale v kontaktu a pevně věřím, že v budoucnu ještě uskutečníme pár projektů. A zaměření naší skupiny? To je to nejlepší, každý dělá něco jiného, takže by se dalo říct, že jsme pro každou srandu.
