Hudební obětina
Hudební součástí představení Asi ani zahrada 23. listopadu 2017 bude výběr z cyklu Hudební obětina od Johanna Sebastiana Bacha, BWV 1079. Je to jedno z nejzávažnějších Bachových děl, společně s Uměním fugy je tento cyklus vrcholem barokní polyfonie. Obsahuje tříhlasou a šestihlasou fugu, kánony, triovou sonátu pro flétnu, housle a generálbas.
Všechny tyto části vyrůstají z výrazného a velmi náročného hudebního tématu, které Bachovi při jeho návštěvě u pruského královského dvora v Postupimi v květnu roku 1747 zadal k improvizaci král Bedřich Veliký (proto tzv. královské téma). Johann Sebastian Bach práci dokončil 7. července téhož roku a dal svým nákladem vyrýt do mědi a vytisknout. Velkou péči věnoval Bach nejen grafické podobě tohoto vydání, ale i jeho vybavení vynalézavými komentáři a hříčkami: Tak například počáteční písmena latinského záhlaví obou fug „Regis Iussu Cantio Et Reliqua Canonica Arte Resoluta“ („Na králův rozkaz je melodie a to ostatní provedeno kánonickým uměním“) tvoří slovo RICERCAR (z italského ricercare, tedy hledat, pátrat), kterým se označovaly tzv. obligátní, přísně tematické fugy. Podobně k hádankovému dvouhlasému kánonu je připojen komentář „Quaerendo invenietis“ („Hledajíce, naleznete“) a ke kruhovému kánonu připsal Bach „Ascendenteque Modulationis ascendat Gloria Regis“ („Tak jako stoupá modulace, ať stoupá i králova sláva.“). Také notový text je v Hudební obětině v duchu starobylé kontrapunktické tradice převážně zaznamenán způsobem, jehož rozluštění vyžadovalo značné vědomosti v tomto oboru: jednotlivé části cyklu mají často podobu jen několika taktů jednohlasé melodie. Patrně komplimentem královu umění ve hře na flétnu je rozsáhlá triová sonáta, v níž je flétně přiřčena vedoucí úloha. Je to též jediné číslo, v němž skladatel sám označil obsazení nástrojů – u ostatních je přenechal (podobně jako vyluštění enigmatických kánonů a realizaci generálního basu cembala) až tomu, kdo dílo bude hrát.
Pro svou složitost byla Hudební obětina dlouho považována jen za teoretické kompendium umění kontrapunktu. Zároveň vždy přitahovala významné interprety zabývající se Bachovou hudbou a stala se pro ně prestižní záležitostí. Její souborné provedení je realizačně a interpretačně velmi náročné a objevuje se na koncertních pódiích dosud jen málo.
Na dobové nástroje hraje Temperament 430:
Jindra Černá – flauto traverso
Jan Siřínek – housle
Lukáš Vendl – cembalo.
